Provoz a zánik

Provoz
Jízdní řád, včetně oběhů strojů, byl pro jednotlivé kampaně připravován předem, během kampaně však docházelo k častým změnám. Jelikož nebyla síť vybavena telefonem, byla křižování obsažená v jízdním řádu považována za závazná a neměnná. Až do vybudování poštovní telefonní sítě se vlaků používalo také k zasílání účetních zpráv vážných o nakládce. Tyto údaje byly důležité pro řízení provozu, neboť se tím zjišťoval rozsah práce v následujícím dni. Ve všech stanicích byly vozové váhy , v cukrovaru navíc ještě dvě vagónové hlavní váhy, které měly pouze kontrolní účel.

Během kampaně začínal provoz na dymokurské drážce již po třetí hodině ranní. Končil u jednotlivých strojů a vlakových čet až večer mezi šestou až devátou hodinou. I poté však mnohdy probíhal provoz mezi cukrovarem a Hajcem, kam vyvážel jeden stroj zátěž pro první ranní vlaky. Tento stroj jinak posunoval celou noc v cukrovaru. Vlaky měly i více než 30 vozů. Jezdily na nich čety o třech brzdařích, funkci vlakvedoucího zastal strojvedoucí. Sezónního charakteru provozu pozbyla dráha již před první světovou válkou, kdy byla zahájena přeprava štěrku z lomu. Později se vozila také umělá hnojiva a další materiály.

Zánik dráhy
Provoz dráhy n.p. Cukrovar Dymokury byl ukončen v roce 1959, kdy byl zastaralý provoz drážky vytlačen nákladními automobily, které převzaly dopravu řepy i řízků. Ještě dodnes však na mnoha místech, kterými vedla drážka zůstávají rozličné památky. Vedle zachovaných náspů a zářezů lze nalézt i zbytky rámů původních vozíků, a to zejména v okolí bývalého Hajcu.
Poslední kousek kolejí v cukrovaru byl zalit betonem v Dymokurech v roce 1992 u splavů.