Během kampaně začínal provoz na dymokurské drážce již po třetí hodině ranní. Končil u jednotlivých strojů a vlakových čet až večer mezi šestou až devátou hodinou. I poté však mnohdy probíhal provoz mezi cukrovarem a Hajcem, kam vyvážel jeden stroj zátěž pro první ranní vlaky. Tento stroj jinak posunoval celou noc v cukrovaru. Vlaky měly i více než 30 vozů. Jezdily na nich čety o třech brzdařích, funkci vlakvedoucího zastal strojvedoucí. Sezónního charakteru provozu pozbyla dráha již před první světovou válkou, kdy byla zahájena přeprava štěrku z lomu. Později se vozila také umělá hnojiva a další materiály.
Zánik dráhy
Provoz dráhy n.p. Cukrovar Dymokury byl ukončen v roce 1959, kdy byl zastaralý provoz drážky vytlačen nákladními automobily, které převzaly dopravu řepy i řízků. Ještě dodnes však na mnoha místech, kterými vedla drážka zůstávají rozličné památky. Vedle zachovaných náspů a zářezů lze nalézt i zbytky rámů původních vozíků, a to zejména v okolí bývalého Hajcu.
Poslední kousek kolejí v cukrovaru byl zalit betonem v Dymokurech v roce 1992 u splavů.