Překladiště a jejich vybavení, výtopna
Nákladiště se nacházela ve Velenicích, Činěvsi, Dymokurech, Záhornicích, Kněžicích, Mezihájích, Sekeřicích, Chotěšicích a Malé Straně. Většina z nich byla rozvětvena do dvou až tří kolejí o délce 100 až 120 m. Délky kolejí se řídily objemem nakládky a také potřebami posunu. V Záhornicích, kam ústily ještě navíc dvě vlečky byly obsluhy složitější. Navíc se zde odstavovala zátěž pro chotěšickou větev. Obdobný stav byl i v Mezihájí. Základem kolejiště cukrovaru se stala provozně výhodná objízdná smyčka. Vykládka řepy byla řešena vyplachováním na tzv. splavech.

Provozně nejčilejším místem na trati byl, kromě cukrovaru tzv. "Hajc", kde se nalézala původní výtopna. Hajc byl v km 1,2 trati Dymokury-Kněžice. Výtopna byla jednoduchá budova s průjezdní kolejí, kde byla k dispozici tři stání za sebou, byla zde také malá dílna pro údržbu, pec na písek, nádrž na vodu. V "Hajcu" docházelo k nástupům a odstupům strojů, bylo zde prováděno i dozbrojování.

Jelikož stoupání mezi Dymokurami a Hajcem bylo příliš velké, byla část vlaku odstavována na koleji "U vody" u Pustého rybníka, kam se pro ni stroje od Hajcu vracely a vlaky byly definitivně sestavovány až v Hajcu.

Význam této stanice poklesl až po 2. světové válce, kdy byla postavena nová výtopna o třech stáních přímo v cukrovaru.

Přestože trať protíná údolí plná rybníků, nebyla oblast na použitelnou vodu příliš bohatá, a proto byla voda dobírána takřka všude, "kde se dalo", tedy např. ze studen či rybníků, dále také z vodojemu, které byly vybudovány v Hajcu, Záhornicích, Kněžicích, Mezihájí a Činěvsi, a které byly zásobovány kondenzovanou vodou z cukrovaru. To také vysvětluje účel cisternových vozů. U nádrží byly také zřízeny skládky kvalitního ostravského černého uhlí.