Stavební parametry, svršek, zabezpečení, zajímavosti
Největší stoupání bylo na trati z Dymokur do Kněžic, a to od cukrovaru do Záhornického lesa k "Hajcu". Dosahovalo, i v tomto rovinatém kraji, dokonce 30 promile. Nejmenší poloměr oblouku činil 50 m. Nejvyšší rychlost byla povolena v jednotlivých úsecích odlišně, a to mezi 10 až 25 km/h.

Na prvním úseku tratě se používaly kolejnice o hmotnosti 7 kg/m, později vyměněné. V roce 1931 je uváděno 6,2 km trati 5 kolejnicemi o hmotnosti 7 kg/m, 13 km se silnějšími o hmotnosti 10 kg/m, na 6 km trati měly kolejnice hmotnost 12 kg/m a na 2,6 km tratě byly použity dokonce kolejnice s hmotností 14 kg/m. Kolejnice byly připevněny na dřevěné pražce, které byly 1200 mm dlouhé, 120 mm vysoké a 150 mm široké.
Položeny byly do štěrkového lože se vzdáleností pražců 600 až 750 mm.
Štěrkové lože bylo použito i přesto, že bylo podle norem možné použít lože pískové čí škvárové. Těleso bylo zpevněno i množstvím kamene i zídkami. Na trati byly dva objekty se světlostí nad 5 m, dále pak řada propustků a dalších drobných staveb. Mostky a propustky byly betonové čí kamenné, pouze malostranský most s rozpětím 12 m byl ocelový .

Zajímavé bylo také křížení drážky s tratí ČSD Chlumec nad Cidlinou - Městec Králové - Křinec. Toto křížení bylo na trati ČSD kryto návěstidly, na úzkokolejce pak byly ke krytí použity výkolejky. Stavědlový přístroj byl ve stanici Dymokury, obsluha byla podmíněna souhlasem výpravčího v sousedním Městci Králové.