Tato stránka je věnovaná zahradní železnici ChZŽ v Chlumci nad Cidlinou a řepařské polní dráze, která vedla z cukrovaru v Dymokurech.

Zprvu byly ke svozu řepy z polí používány koňské povozy, později byly bulvy cukrové řepy shromaždovány u tzv. filiálních vah na okrajích polí nebo u železničních nákladišť, byly budovány speciální železniční dráhy.
Cukrovar hraběte Černína v Dymokurech se rozhodl ke svozu řepy využít úzkorozchodnou dráhu - v roce 1902 se rozjely první vlaky z Dymokur do Kněžic, v roce 1904 do Mezihájí. K dalšímu rozvoji došlo až po první světové válce, kdy byly zprovozněny větve do Velenic, Chotěšic a Sekeřic a v roce 1931 se již uvádí celková délka sítě 27,8 km.

V roce 1922 byla zahájena stavba úzkorozchodky z cukrovaru Ervína Schlika v Kopidlně do Slavhostic a Běchar. Další koleje byly položeny do Češova a Žlunic, čímž celková délka dráhy dosáhla 25 km.

K úpadku těchto drah došlo v souvislosti s prudkým rozvojem automobilismu v 50. letech minulého století, kdy byl jejich zastaralý provoz vytlačen nákladními automobily. V roce 1959 byl zastaven provoz na trati v Dymokurech a Kopidlně, v roce 1966 vyjely na svou poslední pouť vlaky kolínské dráhy.


Řepařská dráha Dymokury - Mezihájí

Vznik a historie dráhy, koncese, výstavba
První žádost o povolení stavby úzkorozchodné dráhy v okolí cukrovaru v Dymokurech pochází z roku 1896. Tato žádost však nebyla schválena a tak ke stavbě nedošlo. Teprve v únoru 1902 vydalo České místodržitelství povolení ke stavbě úzkorozchodné dráhy o rozchodu 600 mm z cukrovaru v Dymokurech do Kněžic. Dymokurský cukrovar v té době patřil J. E. Theobaldu hraběti Černínovi. Trať z Dymokur do Kněžic byla projektována o délce 8,6 km a vedla přes Záhornické polesí a obec Záhornice. Byla postavena během roku 1902 firmou Orenstein & Koppel. Ještě v říjnu téhož roku proběhla kolaudace a technicko - policejní zkouška.

Již v září roku 1902 vydává České místodržitelství povolení ke stavbě dalšího úseku, tentokrát z Kněžic do Mezihájí (km 8,6 -12,5). Stavba tohoto úseku byla zahájena v roce následujícím a dokončena byla v roce 1904. Podle evidence z roku 1909 je uváděna celková délka sítě dymokurské drážky 14,2 km. V roce 1912 byla trať z Mezihájí protažena jižním směrem do pískovny. Tato odbočka měřila 1,9 km.



Po první světové válce pokračovala výstavba" trati na opačnou stranu, tedy jihozápadním směrem. V roce 1920 byla postavena trať , která obešla ze západu obec Dymokury a zamířila jižně do Činěvsi. Tato trať měla délku 4,5 km. O tři roky později byla prodloužena o dalších 2,6 km do Velenic. Tím dosáhla tato druhá větev celkové délky 7,1 km. Na starší severovýchodní větvi byla vystavěna odbočka, a to ze Záhornic do Chotěšic v délce 3,5 km. K 27. 4. 1925 byla celková délka sítě této "řepařky" udávána 25,7 km. Po roce 1925 byla ještě postavena trať z Mezihájí do Sekeřic. V roce 1931 je uváděna celková délka sítě dymokurského cukrovaru 27,8 km.


21.09.2008 18:19:15
dymokurka
(c) 2004 - 2016 Tvorba těchto stránek je za účelem památky technického unikátu, způsobu dopravy cukrové řepy do cukrovarů. Miloš Špecinger, tel: 774 696 310 , Polička - Aktualizace : listopad 2016
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one