Po objevu berlínského lékárníka Marggrafa z roku 1747, že bílá řepa obsahuje cukr, nastal velký rozmach v pěstování cukrovky. Ta pro velký výnos úplně zatlačila pěstování lnu. Český cukr se stal důležitým vývozním artiklem a platidlem . Pro usnadnění dopravy řepy do cukrovaru vznikaly tzv. drážky (Cukrovarské úzkorozchodky které doplňovaly síť normálních drah ) Po nich se řepa dopravovala do cukrovaru i ze značně vzdálených míst. Jednou z nejrozsáhlejších řepných drah byla Dymokurská dráha. Jako jediná v kraji měla svůj jízdní řád .  zdroj:  www.zahornice.net

Polabí, to byl do 50.let 20.století rozsáhlý systém polních řepných úzkokolejek pro dopravu cukrové řepy z blátivých polí až do tepla cukrovaru. Tyto drážky měly rozchody od 600mm do 760mm. Dymokurka nebyla jediná, byla také tzv. Vlkava, Křinec, Kopidlno ( vůz z této dráhy dnes opět jezdí), Kolín ( tato drážka v roce 2007 opět oživla viz na www.zeleznicka.bloudil.cz) a Libněves (dnes Dobšice nad Cidlinou na trati ČD 020) Dymokurka měla 2 větve tratí, 1. z cukrovaru vedla přes Hajc, Zahornice do Sekeřic + odbočka na Malou Stranu a odbočka na Písky. Tato trať křížila hned za přejezdem v Dymokurech trať ČSD. 2. větev šla z cukrovaru přímo do lesa za nádražím ČSD Dymokury a oblokem obešla obec Dymokury a vedla do Velenic.